Vojenský kodex chování Spojených států

Když jsem se dotazoval, měl bych se stát válečným zajatcem , mám povinnost uvést jméno, hodnost, číslo služby a datum narození. Budu se vyhýbat odpovědi na další otázky co nejvíce mých schopností. Neudělám žádné ústní ani písemné prohlášení, které by byly pro moji zemi a její spojence nelidské nebo škodlivé pro jejich příčinu. ( Článek V)

Vysvětlení

Když jsou zpochybňováni ženevskými úmluvami a koordinačním výborem a je povoleno UCMJ, uveďte jméno, hodnost, číslo služby a datum narození.

Podle Ženevských konvencí nemá nepřítel právo se pokusit přinutit POW, aby poskytl jakékoliv další informace. Nicméně je nerealistické očekávat, že POW zůstanou v létě omezeny pouze na jméno, hodnost, číslo služby a datum narození. Existuje mnoho situací tábora POW, ve kterých jsou povoleny určité typy konverzace s nepřítelem. Například POW je povoleno, ale nevyžaduje se od CoC, UCMJ nebo Ženevských úmluv, vyplní "záchrannou kartu" Ženevské úmluvy, píše dopisy domů a komunikuje s únosci o záležitostech správy tábora a zdraví a dobrých životních podmínek.

Starší vojenský zajatec je povinen zastupovat vojáky ve věznicích ve věcech správy tábora, zdraví, dobrých životních podmínek a stížností. Váleční zajatci však musí neustále mít na paměti, že nepřítel často viděl vojáky v zajetí jako cenné zdroje vojenských informací a propagandy, které mohou využít k dalšímu vojenskému úsilí.

V souladu s tím musí každý zajatý zajatce věnovat velkou opatrnost při dokončení "zachycovací karty", když provádí autorizovanou komunikaci s únoscem a při psaní dopisů. POW musí odolat, vyhýbat se nebo se vyhnout, i když je tělesně a duševně nucen, všechny nepřátelské snahy o zajištění prohlášení nebo jednání, které mohou podpořit příčinu nepřítele.

Příklady výroků nebo akcí, které by museli odmítnout vojáci v zajetí, zahrnují ústní nebo písemná přiznání; dělá propagandistické nahrávky a vysílá odvolání dalším zajatcům, aby vyhověli nevhodným požadavkům na zajatce; lákající k odevzdání nebo podmíněnosti USA; zapojení se do sebekritiky; a poskytovat ústní nebo písemné prohlášení nebo sdělení pro nepřítele nebo škodlivé pro Spojené státy, jejich spojence, ozbrojené síly nebo jiné zajatce. Útočníci používali odpovědi vojáků na otázky osobní povahy, dotazníky nebo osobní historii k vytvoření nevhodných tvrzení, jako jsou ty, které jsou uvedeny výše.

POW by měl rozpoznat, že nepřítel může použít jakékoliv vyznání nebo prohlášení jako součást falešného obvinění, že zajatý je spíše vojenský zločinec než POW. Některé země navíc vznesly výhrady k Ženevským úmluvám (v písmenu g), ve kterých tvrdí, že odsouzení na základě válečného zločinu má za následek zbavení odsouzeného jednotlivce statusu POW. Tyto země mohou tvrdit, že POW je z ochrany odstraněna pod odkazem (g), a právo na repatriaci je tak zrušeno, dokud osoba nedisponuje trestu odnětí svobody.

Pokud POW zjistí, že pod silnou nátlakem neúmyslně nebo náhodně odhalí neoprávněné informace, člen služby by se měl pokoušet obnovit a odolat nové obraně.

Zkušenosti z POW ukázaly, že ačkoli jsou výslechy nepřítele náročné a kruté, je obvykle možné se jim vzdorovat, pokud existuje vůle vzdorovat.

Nejlepší způsob, jak si POW zachovat víru se Spojenými státy, se svými válečnými zajatci a se sebou, je poskytnout nepříteli co nejméně informací.

Co vojenský personál potřebuje vědět

Konkrétně členové služby by měli:

Zvláštní ustanovení pro zdravotnický personál a kaplánky (články V a VI).

Tyto články a vysvětlení se vztahují také na zdravotnický personál a kaplany ("zadržený personál"). Oni jsou povinni komunikovat se zajatcem v souvislosti se svými profesními povinnostmi, s výhradou omezení uvedených v článcích I, V a VI.

Článek 1
Článek 2
Článek 3
Článek 4
Článek 5
Článek 6