Wagnerův zákon z roku 1935 (zákon o pracovních vztazích)
Zákon Wagner definuje a zakazuje pět nekalých pracovních praktik (z roku 1935 byly přidány jiné). Tyto zahrnují:
- Zasahování, zdržování nebo vynucování zaměstnanců při výkonu jejich práv (včetně svobody usazovat nebo organizovat pracovní organizace a kolektivně vyjednávat o mzdách nebo pracovních podmínkách)
- Řízení nebo zasahování do vytváření nebo správy organizace práce
- Diskriminace zaměstnanců k odrazování nebo podpoře podpory organizaci práce
- Diskriminace (tj. Odpálení) zaměstnanců, kteří podávají žalobu nebo svědčí podle zákona Wagnera
- Odmítání kolektivního vyjednávání se zástupci zaměstnanců
Národní rada pro pracovní vztahy
Zákon Wagner také vytvořil Národní radu pro pracovní vztahy, která dohlíží na vztahy svazů a vedení.
Národní rada pro pracovní vztahy označuje právní strukturu pro vytváření a rozdělování odborů a provádění voleb.
Správní rada vyšetřuje obvinění pracovníků, zástupců odborů a zaměstnavatelů, že byla porušena jejich práva podle zákona Wagnera. Vybízí strany, aby dospěly k dohodám bez soudu a usnadňují řešení sporů.
Rada vede slyšení a rozhoduje o případech, které nejsou vyřešeny prostřednic- tvím.
Dohlíží na vymáhání příkazů, včetně soudních řízení před americkým odvolacím soudem, když se strany nedodržují rozhodnutí rady.
Zákon Taft-Hartley
Zákon Wagner byl novelizován v roce 1947 Taft-Hartley zákona, který poskytoval nějaké omezení na vliv odborů. Zákonodárci v té době věřili, že se rovnováha sil příliš posunula ve prospěch odborů.
Zákon dává pracovníkům právo odmítnout členství v Unii a dekerifikovat odbory, pokud nejsou spokojeni se svým zastoupením v kolektivním vyjednávání. Zákon rovněž stanovuje požadavky na odborové svazy, včetně toho, že ctí existující smlouvy bez toho, aby zasáhly, a vyhnuli se sekundárním bojkotem nebo stávkám proti podnikům, které obchodují s jejich zaměstnavatelem.
dodatečné informace
Často kladené dotazy týkající se práv zaměstnanců
Zákoník práce